Ako to chodí...

V Česku je přes 20 000 restaurací, ale jen o málokteré se mezi lidmi mluví v dobrém. V mnohých z nich se používají k přípravě jídel polotovary nebo laciné suroviny.

„Češi nejsou zvyklí na kvalitu. Neexistuje u nás tradice. Každý toho chce mít na talíři co nejvíc a na kvalitu se neohlíží,“ říká gastroekonomický odborník Martin Strauss. „Ale ať se každý zajde podívat k řezníkovi na cenu masa a pak ať se jde kouknout do restaurace, kde dostane polední menu, tj. nápoj, polévku a hlavní chod za 69 korun. No co to může být za kvalitu? Co to může být za suroviny?“ čertí se Strauss a dodává, že svůj díl viny na poklesu kvality stravování nesou i stravenky. Ty jsou totiž tisknuty nejčastěji právě v hodnotách 70 Kč, do kterých se pak snaží restaurace se svými menu »vejít«.

„Budeme-li ale chtít najít skutečnou příčinu, proč se používají laciné náhražky, polotovary, jídla z prášku a sterilovaná zelenina místo kvalitních a čerstvých surovin, tak se musíme zaměřit na vysoké nájmy restaurací. Pronajímatelé chtějí běžně 30 až 50 eur (800 až 1300 Kč – pozn. aut.) za metr čtvereční na měsíc. To jsou standardní evropské ceny. Ale lidé tady nemají standardní evropské platy a neutrácejí v restauracích to, co zákazníci v Evropě,“ lamentuje Strauss.

Podezřelou hospodu poznáte i podle jídelního lístku. Pokud je tam spousta jídel, můžete si být skoro jisti, že jde o mražené polotovary, které pak jen strčí do mikrovlnky…

Slivky
Obsluha slévá nedopité nápoje, které posbírá po stolech do prázdných pet lahví. Jejich obsahem pak ředí rozlévané nápoje. Takže vám pak třeba kofola chutná po rumu nebo džus po vodce – host před vámi si totiž udělal koktejl, ale číšník, který slivky posbírá, to nemá šanci podle barvy nápoje poznat...

Voda v lahvi
Velmi oblíbený trik je načepovat do prázdné značkové lahve vyhlášené značky vodu z vodovodu a před zákazníkem ji »jakože« otevřít.

Ředění a záměna
Džusy se ředí vodou, značková cola se ředí colovým nápojem za 2,90 Kč, personál může přelepit etikety na lahvích s vínem, tatarka se ředí vodou nebo olejem atd. A z dvanáctistupňového piva se díky přidání vody stává desítka. Mimochodem – v 15. století za ředění piva topili sládky ve Vltavě nebo jim sekali ruce…

Obří obloha
Pokud jste si objednali minutku a kuchař nemá zrovna moc masa, vycpe prostor pro maso na talíři oblohou. V opravdu dobrých restauracích obloha na talíři vůbec není – můžete si objednat salát extra...

»Zvětšení« masa
Další fíglem je »zvětšení« masa – paličkou se z kousku řízku vyklepe velký tenoučký plátek a ten se pak za pomoci pořádné vrstvy strouhanky vydává za stogramovou porci.

Hlasitá rytmická hudba
Bylo prokázáno, že rytmická hudba podporuje práci střev a urychluje zažívání. Člověk tedy svou porci sní rychleji, a pokud je hudba dostatečně hlasitá, i rychleji odejde. V restauraci se tak protočí více hostů.

Couvert
Další oblíbená finta nepoctivých číšníků. Naúčtují vám couvert (pečivo, kečup, atd.), který vám ve finále ke stolu ani nedonesou. Váš účet tak může vzrůst i o desítky korun.

Podmírák
Je šokující, že více než dvě třetiny všech piv se u nás točí pod míru. Když vám obsluha donese půllitr oroseného moku, tak jeho hladina musí sahat až k rysce. Vymlouvání se na množství pěny a fráze typu „to doběhne samo“ ignorujte. Objednali jste si půllitr piva, ne čtyři deci a kopec pivní pěny.

Katův šleh
Katův šleh, prsa paní nadlesní... Podobné minutky s nicneříkajícími názvy v sobě často skrývají jen směs zpracovaných zbytků. Nekvalitní nebo zbylé maso se semele do karbanátků, holandských řízků. »Specialitou« jsou i ďábelské toasty, kdy se všechno ovaří a semele s kořením a červenou řepou, aby to mělo barvu. Pozor i na hodně pikantní jídla – koření totiž dokáže potlačit chuť starého masa...

Špatně sečtený účet
Pokud se početnější společnost rozjede, není problém připsat jim na účet pár piv nebo panáků. Nebo při placení vrchní rychle spočítá účet, připočte nějakou tu korunu navíc, zkasíruje a zmuchlaný účet strčí do kapsy, aby si ho zákazník nemohl překontrolovat.