Budweiser a Budvar

Běž domů, Budweisere

Máme se radovat z vítězství našeho pivovaru?

Na konci července proběhla médii zpráva, že evropský soudní dvůr vynesl definitivní verdikt ve sporu českobudějovického pivovaru Budvar a amerického Anheuser-Busch o registraci ochranné známky Budweiser v Evropské unii. Soud rozhodl, že Anheuser-Busch nemůže označení Budweiser v zemích Evropské unie registrovat a tedy ani používat. Předpokládám, že většina české veřejnosti přijala tento verdikt s pocitem jisté radosti, či snad dokonce národní hrdosti. Je ale k radosti skutečně věcný důvod? I v právu totiž platí, stejně jako v životě, že každá mince má i svoji odvrácenou stranu. Z hlediska zákazníka je totiž výsledkem uvedeného rozhodnutí jediné: nemůže a ani nebude moci světácky si objednat v české hospodě pravý americký Budweiser.

Možná vám zrovna chybět nebude, ale někomu třeba ano, už jen pro ten americký kult či třeba vzpomínku na cestu do Ameriky a vůbec už pro tu možnost volby. A kdoví, co by rádi prodávali a rádi pili třeba v Hard Rock Café, TGIF anebo vyhlášeném smíchovském Jeep Baru... A to se bavíme o Česku, ale jak se na zákaz Budweiseru asi dívají štamgasti třeba v hospodách irských? Pravda, americké pivo lze prodávat pod jiným názvem, ale to už prostě není ono. Nezpochybňuji soudní rozhodnutí, zajisté odpovídá právnímu pořádku, ale chci jen poukázat na zákonitost, na kterou se často zapomíná: tam, kde paragrafy poskytnou nějakou výhodu jednomu, je to vždy na úkor někoho jiného!