Jiří Plevka a Chodovar
Jiří Plevka řídí už od roku 1962 pivovar Chodovar v Chodové Plané na Tachovsku. Největší proměnu prodělal v uplynulých 11 letech, kdy zde vyrostl hotel, lázně a nově restaurace. Také jejich podobu navrhoval Plevka, který v sobě kloubí dvě celoživotní velké vášně - pro pivovarnictví a stavitelství.
Prezident rodinného pivovaru Chodovar v Chodové Plané Jiří Plevka | foto: Jiří Bervida, MF DNES
"Pivovar je celý můj život. A stavitelství koníček,“ říká Jiří Plevka. Hotel, lázně i obě restaurace, o které se Chodovar rozrostl za posledních 11 let, navrhoval on sám.
Jiří Plevka letos v říjnu oslaví 77. narozeniny. Příští rok v dubnu padesát let v čele Chodovaru. V kondici se udržuje - jak jinak než pivem. „Kvasnicovým. Denně zajdu na jedno,“ prozrazuje nestor českého pivovarnictví. Dopřeje si i pivní koupel.
První pivo vařil jako patnáctiletý v Radnicích
Psal se rok 1949 a v městečku Radnice na severním Rokycansku fungoval ze dvou místních pivovarů už jen jeden - Štenberský. Místo aby v září postoupil patnáctiletý kvartán Jiří Plevka do kvinty, začal pronikat do tajů sladovnického řemesla.
"Tenkrát prostě nebylo přípustné, abych jako syn živnostníka dál studoval," vypráví Jiří Plevka. Vzpomíná, jak začátkem 50. let ještě stihli v radnickém pivovárku, než ho zavřeli, uvařit desetistupňové pivo. Desítku tehdy vařil jen Plzeňský Prazdroj.
Jiří Plevka zprivatizoval pivovar spolu se dvěma syny a švagrem. Společně se nechali zvěčnit malířem. Pochopitelně při přípitku Chodovarem.
"Obvyklá byla sedmička. A za války se kvůli surovinám vařilo jen tří, maximálně čtyřstupňové pivo," doplňuje Plevka. Do školních lavic ale nakonec přeci jen zasedl. Po třech letech učení ho přijali do Prahy na vyšší pivovarskou školu. Jeho první štací po vojně byl pivovar v Plasích.
Ke sládkování se ale dostal až v březnu 1957. Po třech nedělích v Tachově ho narychlo poslali dělat sládka a ředitele do Železné Rudy. "Můj předchůdce, tatínek herce Pavla Nového, skončil v kriminále. Kvůli politickým názorům," vypráví Jiří Plevka. Počátkem šedesátých let převzal velení v Chodovaru.
Nepořádek jako po válce
"Vypadalo to tady hrozně. Oprýskané budovy. Na nádvoří půlmetrová vrstva popelu," vzpomíná Jiří Plevka. Ve varně se ročně uvařilo 60 tisíc hektolitrů tmavé a světlé sedmičky a desítky. O pár let později je doplnila nejdřív tmavá a pak i světlá dvanáctka. V roce 1973 ke 400. výročí založení Chodovaru k nim přibyla Jubilejní světlá třináctka.
Do Prahy jí ročně putovalo na 15 tisíc hektolitrů. Ale pak přišla centralizace a pivovar v Chodové Plané přestal třináctku vařit. Tmavou dvanáctku nahradila desítka. "Mohli jsme zavážet jen severní Plzeňsko a tam se tolik piva nespotřebovalo," vysvětluje Plevka. Maximum uvařil Chodovar v roce 1990. Roční výstav dosahoval rekordních 182 tisíc hektolitrů.
Pivní lázně v Chodové Plané
V listopadu o rok později se objevily první návrhy na privatizaci. V dubnu 1992 koupil pivovar Jiří Plevka se syny a švagrem, i když o tompůvodně neuvažovali. "Nechtěl jsem, aby to zprivatizoval statek. To by nedělalo dobrotu," konstatuje Jiří Plevka. Za jakou sumu jeho rodina Chodovar koupila, neprozradil. Stejně tak kolik do něj investovali. Pouze zmínil, že veškerý zisk za posledních 19 let zůstal v pivovaře. "Všechno šlo na obnovu a rozšíření," říká stručně prezident Chodovaru.
První investicí byla plynová kotelna. V květnu 1994 se rozjela nová stáčecí linka. Co minutu z ní sjede jeden plechový sud plný piva. O dva roky později se začala v Chodové Plané opět stáčet minerálka Il-Sano. Ročně jí stočí na pět tisíc hektolitrů. V republice je to mezi minerálkami rarita. Je jediná, která není odželezněná. Obsahuje 35mg dvojmocného železa a pivovar ji posílá i do transfúzních stanic pro dárce krve a na dětská hematologická oddělení. Posledních pět let se v ní koupou i návštěvníci chodovarských pivních lázní.