Nárast výroby sladu v ČR

České sladovny vyrobily v loňském roce 520 tisíc tun sladu, což znamená meziročně nárůst o 4,2 procenta. Na lepším výsledku oproti roku 2010 se projevilo oživení tuzemské výroby piva, která stoupla o 2,7 procenta, a větší zájem o český slad ze zahraničí.

Téměř polovina vyrobeného sladu se spotřebuje v Česku, většinou právě na produkci výčepních piv či ležáků, více než polovina se vyvezla do zahraničí. Export přitom loni meziročně stoupl o 15,7 procenta na 279 tisíc tun.

„Kromě oživení výroby piva byl významným faktorem výpadek výroby sladu na Balkáně, zejména v Rumunsku. Důležité bylo i oživení prodeje whisky ve Skotsku, kdy poměrně významné množství sladu vyráběné zejména v Británii se použilo právě na whisky, a trh se tak částečně uvolnil i pro nás,“ uvedl člen předsednictva Českého svazu pivovarů a sladoven a výkonný ředitel největšího tuzemského podniku Sladovny Soufflet Richard Paulů.

Tradičně nejvýznamnějšími odběrateli českého sladu je Polsko, kam míří přes dvě pětiny exportu, a Německo. Loni se na druhé místo dostalo ale právě Rumunsko. Český slad se vyváží celkem do 45 zemí, kromě tradičních destinací jsou to i exotické země jako Nový Zéland, Srí Lanka, Indie, Island či Panama. Naopak dovoz sladu do ČR je téměř zanedbatelný, činí asi pět procent ve srovnání s vývozem. České je čtvrtým největším exportérem sladu ze zemí EU po Francii, Belgii a Německem, přičemž Belgii ke druhému místu výrazně pomáhá skutečnost, že v ní má velkou sladovnu nadnárodní pivovarský koncern Heineken.

Na produkci má také podle Paulů pozitivní vliv zaregistrování chráněného zeměpisného označení Evropské unie České pivo. Zatímco v roce 2005 tvořily odrůdy vhodné pro České pivo 17 procent, po přijetí označení České pivo v roce 2008 to byly již více než dvě pětiny a loni přesáhly 45 procent.

Pro letošní rok očekávají sladaři rovněž pozitivní vývoj, klíčovým předpokladem k udržení pozice českého sladařství v příštích letech ale bude podle Paulů dostatek kvalitního tuzemského sladovnického ječmene. Jako hrozbu pro sebe vidí sladaři zejména konkurenci bioenergetických plodin řepky a kukuřice, kdy se řepka používá pro výrobu bionafty a kukuřice na výrobu bioetanolu nebo pro spalování v bioplynových stanicích. „Tyto produkty jsou přímo či nepřímo dotované. Pro náš tradiční průmyslový obor, který nijak dotovaný není, to představuje až nekalou konkurenci a určité ohrožení, ať už kvůli ubývání naší přirozené suroviny či růstem nákladů na výrobu,“ míní Paulů.