Česká pivná kultúra ťažko drží krok s rekordnou spotrebou

Češi patří dlouhodobě k největším konzumentům piva na světě. Pro někoho možná důvod k oslavě, dá se však položit rovnítko mezi konzumaci piva a pivní kulturu? Zážitky z řady restaurací nebo pohled do vozíků v hypermarketech mohou vyvolat pochyby.

Ano, několik desetiletí nám vláda jedné strany vtloukala do hlavy, že máme nejlepší pivo na světě, které je zároveň tak báječně levné, až se pivo stalo součástí "lidové zábavy".

Není se proto co divit, že zlidověla i hesla typu „pivo dělá hezká těla" nebo "pivo je náš druhý chleba". Důsledek je jasný a ještě i v dnešních dnech občas viditelný – dám si svých "deset kousků" a je mi fajn.

Ještě dnes najdete pajzly, kam není radno vkročit, i když ještě před pár lety byla zaplivaná čtyřka norma pro pivní kulturu české provenience. Vždyť co jiného se dalo čekat od nápoje, který stál pár směšných korun.

Naštěstí doba se mění. Mění se nejen struktura společnosti a finanční situace na trhu, ale i chování samotných pivovarů, kdy kvantitu (alespoň v reklamách) nahrazuje kvalita. Přeci jen výrobce piva má více z ležáku, než z piva lehkého typu.

Důsledkem toho je určitá polarizace trhu, kdy na jedné straně konzumenti piva vyhledávají superlevné privátní značky obchodních řetězců a na straně druhé je tu už sice malá, ale i tak dobře definovatelná, kategorie nové vlny pivařů, pro které pivo není jen chlazená desítka v lednici.

I přes (z mého pohledu) lepšící se situaci na trhu, stále mi v koutku duše vrtá určitá nejistota. Dá se i už u nás mluvit o pivní kultuře? Nebo je stále převažující veřejné mínění o pivu, které říká, že pivo je jen levný alkohol, to, co vystihuje názor společnosti?

Základem všeho nejspíš bude asi samotná definice pivní kultury. Pro někoho to může být více pivních stylů na trhu, různorodé pivní sklenice, odpovídající dané pivní kategorii, převažující názor veřejnosti na pivo, zaměření pivních (zejména televizních) reklam, počet hospod či pubů, kde vám natočí pivo více než jednoho pivovaru nebo postoj souvisejících odvětví (například uplatnění piva v gastronomii).

Těch faktorů, které určují podstatu pivní kultury, by se určitě našlo mnohem víc. Dozajista i názor každého jednotlivého pivaře by se různil. Vždyť jak názorová, tak i pivní pestrost, dotváří celkový obraz něčeho, co je velice těžko definovatelné.

Někdy se mi zdá, že pozice pivní kultury je u nás pevná. Řada lidí už ví nejen o ledasjakém restauračním pivovaru na druhém konci republiky, ale má i přehled o pivech zahraničních. Pak ale stačí zajít do nejbližšího hypermarketu, pár minut postát u bas s pivem a poslouchat. Párkrát jsem to zkusil, výsledek (v mém případě v drtivé většině negativní) se dostaví téměř okamžitě.

Proto mi dovolte, abych si odpověděl na otázku z úvodu, zda se dá položit rovnítko mezi konzumaci piva a pivní kulturu.

Podle mého úsudku a zkušeností s přístupem k pivu ve světě, se tedy mezi konzumaci piva a pivní kulturu rovnítko položit nedá. Sice můžeme být považováni za pivní borce, když si hrdlem prolijeme tolik piva, ale prostá konzumace má k pivní kultuře daleko.

Díky změnám, které se udály za posledních pár let na našem pivním trhu, zůstávám ale optimistou. Věřím, že situace se bude vyvíjet stále k lepšímu a že si už za pár let budeme moci říct, že už opravdu patříme do první ligy pivních velmocí. K tomu nám "Dej Bůh štěstí".