Sládok chcel byť archeológom

Jiří Plevka: „Sládek, který ´nenafouká´, je sládek na propuštění, neboť neví, co vyrábí.“

Před časem jsme využili návštěvy zajímavého člověka v našem regionu. Čtyřiačtyřicetiletý sládek z Chodovaru Jiří Plevka nám ještě před svou přednáškou o chodském pivu v trhanovské restauraci U Svatého Jána poskytl rozhovor.

Jezdíte běžně přednášet o chodském pivu?
Běžně? To se nedá říct, neboť času tolik není. Tohle byl nápad pana Novotného a já jeho nabídku vyprávět o chodském pivu přijal.

Když se řekne pivo – co to pro vás znamená?
Pivo je naše rodinná krev. Už je vaříme sto let. A s láskou. Kdybychom pivo nemilovali, tak se věnujeme určitě něčemu jinému.

Chutná vám pivo, nebo dáváte přednost jiným nápojům?
Chutná. Říká se, že sládek, který ´nenafouká´, je sládek na propuštění, neboť neví, co vyrábí.

Napadá mne: Usedáte po práci za volant?
V takovém případě nikdy neřídím. Když jedu, hledám jinou alternativu.

Co například?
Dávám si minerální vodu nebo nealko pivo. Vždyť je také sami vyrábíme.

Předpokládám, že jste patriot vašeho pivovaru. Chutná vám i pivo od jiných výrobců?
Rád ochutnávám nové typy piv, a to kdekoliv jsem. Snažím se ochutnat a hledat to nej..., samozřejmě, že mi nejvíce chutná to naše.

Kde jste získal vzdělání ke své profesi?
Vystudoval jsem průmyslovou školu pivovarnickou v Praze.

Ve svém oboru jste odborníkem. Co říkáte tomu, jak dopadl pivovar v Domažlicích?
Škoda každého pivovaru, zejména s tak dlouhou historií, který takhle skončí. Domažlice doplatily na nešťastně vybudovaný gigant v Plzni.
Stejně jako třeba Temelín má i Prazdroj snahu vytížit kapacitu. Proto byly v určité době uzavřeny pivovary v řadě míst, například v Karlových Varech, v Domažlicích a ostatně i náš Chodovar.
Pak se do toho vložila vaše rodina a nenechala Chodovar padnout...
Naštěstí táta v Chodovaru nastoupil v roce 1962 jako sládek a později se stal jeho ředitelem. Nenechat pivovar v Chodové Plané padnout bylo jakousi samozřejmostí. Sládci jsou v naší rodině už po tři generace. Není to jenom řemeslo, ale i vztah. Chceme také, aby po nás něco zůstalo.

Bylo těžké začít vařit soukromě?
Jednoduché to nebylo. Už v letech 1962 až 1989 bylo třeba vyvinout velké úsilí, pokud táta chtěl udržet pivovar v chodu. Pak, když se rozhodlo o jeho uzavření, nesmířil se s tím.

Jak vysvětloval to, že se o Chodovar postaráte jako rodina?
Táta chtěl hlavně udržet pivovar a řemeslo, nejen pro rodinu, ale i pro dlouholeté kolegy – přátele. Uzavření pivovaru pro ně znamenalo ztrátu zaměstnání. Proto si vymyslel šílený záměr zprivatizovat Chodovar, což v jisté chvíli znamenalo totéž, co bojovat o život.

Dostali jste se někdy do fáze, kdy jste se vším chtěli takzvaně praštit?
Nezastírám, že v afektu to člověka napadne, ale obecně ne. Dnes jsme výjimeční zejména tím, že jsme jediný rodinný pivovar v České republice, o který se stará rodina s pivovarským vzděláním. Já i brácha jsme oba sládci a také poslední, kteří se v našem pivovaru narodili.

Jistě jste viděl film Postřižiny. Co mu říkáte, líbil se vám?
To, co jsem viděl v Postřižinách, mi připomínalo dětství. Řada příhod mi tam připomínala život v našem pivovaru, a to včetně těch výlezů na komín. Pokud mohu soudit, dal bych film Postřižiny jako povinný pro každého pivovarníka.

Stýkáte se s kolegy ze studií? Předáváte si zkušenosti?
Dnes se stýkáme málo, není čas. Samozřejmě, že jsme si hlavně v počátcích podnikání vyměňovali zkušenosti., Dnes se v pivovarnictví sice využívá klasický postup, ale je doplněn o moderní technologii. Všechny pivovary bez rozdílu mají nové zařízení.

Je nějaký rozdíl ve výrobě oproti minulosti?
Rozdíl je v tom, že tradiční výroba piva a také vína je založena na pomalém kvašení za nízkých teplot.
Nevýhodou je, že se touto metodou dají vyrábět jen malé objemy. A to je právě to, co dnes odlišuje malé a velké pivovary. Vždy je takzvaně něco za něco.

Jaký výrobní postup preferujete a využíváte vy?
Pomalý výrobní postup, toho se držíme. Vyrábíme chodské pivo, které má jasně definované suroviny. Vážíme si toho, že chodské pivo je oblíbené na Chodsku a je k němu vřelý vztah.

Hovoříte o chodském pivu. Dá se o něm mluvit jako o jedinečném nápoji?
Dá se to i tak říci. Ještě před naším vstupem do EU jsme nechali toto pivo zaregistrovat, což původně udělaly všechny značky. Pak přišla změna z Bruselu a museli jsme pivo přeregistrovat, což trvalo do letošního roku.

Takže chodské pivo je už registrované?
Naše značka už je zapsána v evropském věstníku. Smutné je, že české pivo jako takové nebylo v době naší registrace ještě zapsáno.

Pamatujete si, jakou profesi jste chtěl dělat jako školák?
V době docházky do základní školy mne zajímala historie, takže jsem uvažoval o jednom z jejích oborů, o archeologii. Čím více jsem dospíval, dostával jsem se k pivovaru, jeho historii a stále mne to k pivovaru více táhlo.

V úvodu jste zmínil, že sládek, který nenadýchá, není správný řemeslník. Shání takový sládek těžko manželku?
Tuhle otázku mi nikdo nikdy nepoložil. Ale já nikdy problémy neměl, ani u manželčiných rodičů . Tchyně sice manželce říkala: Holka nešťastná, kam jsi dala oči? Ale na první návštěvu do rodiny jsem tehdy přinesl exportní balení Prazdroje. Tchán to bral a manželku uklidňoval: Maminko, není zas tak špatné mít sládka v rodině. A vezmu–li to podle kolegů, tak musím říct, že sehnat manželku pro sládka zase tak těžké není.

Váš pivovar je nezaměnitelný díky bílému psovi, alespoň řada lidí si ho tak pamatuje. Je tenhle pejsek váš, nebo někdy v historii patřil k Chodovaru?
Tenhle pes je můj, pes je i ve znaku sladovnického cechu. Traduje se, že bílý pes Albi našel pramen, který dodnes používáme k vaření piva. Tvrdí se, že tam pořád je a pramen hlídá. A jaký by to měl být pes, když ne labrador?

Čeho si u vašeho chodského piva nejvíce považujete?
Toho, že tradiční pivo, které vyrábíme, je úspěšné při mezinárodních degustacích, jako tomu bylo v roce 2005 a 2007, kdy jsme obdrželi Evropskou pivní hvězdu. Každý rok totiž Vysoká škola pivovarnická v Mnichově zkoumá a vyhodnocuje 450 vzorků piv z Evropy a USA. Pro nás a chodské pivo je dosažené ocenění velkým úspěchem.

Můžete zmínit našim čtenářům vaše pracovní krédo?
Chceme udržet to dobré, co se vymyslelo a co Čechy proslavilo. Chceme pro budoucí generace uchovat klasický český ležák, což by se nám mohlo povést, neboť – i když jsme malý pivovar – máme tady a v okolních regionech na 600 zákazníků prakticky od Aše až po Klatovy.