Ženský klub

Kultura konzumace
Ačkoli spojení „pivní klub“ a „netolerance k alkoholismu“ se zdánlivě vylučují, představitelky Prvního dámského pivního klubu v tom žádný rozpor nevidí. „V našem klubu klademe velký důraz na dobrou pověst, a to nejen klubu, ale i každé jeho členky,“ potvrzuje Jana Herodková.

Když před deseti lety vznikl Old Beer Club, stal se inspirací pro několik dam, kterých se před lety na Slavnostech nového piva dotkla poznámka, že by se ženy o nic takového ani nepokusily.

„Společně s nynější viceprezidentkou Hankou Černou jsme vyslovily myšlenku, že jakýkoli klub se dá založit ,zfleku‘ a když to bude klub ženský, tak už to není vůbec žádný problém,“ vzpomíná Jana Herodková. „Pár měsíců sice ještě trvalo, než se prodiskutovaly návrhy stanov a organizační záležitosti, ale chtělo to jen vytrvalost a cílevědomost.

Rozhodně jsme ale chtěly, aby naše činnost byla oficiální, a zaregistrovaly jsme tedy klub na ministerstvu vnitra. První schůze byla velmi bouřlivá, hádaly jsme se snad o každý paragraf stanov a postupně tříbily názory. Netrvalo ani čtyři měsíce od doby, kdy bylo vyřčeno závazné slovo, a První dámský pivní klub byl na světě včetně registrace ministerstvem vnitra,“ popisuje prezidentka klubu první kroky.

Konzultace s výrobci
Jedna věc je ovšem klub založit, druhá pak pro něj najít nějakou smysluplnou činnost. „Naše cíle nejsou právě snadné,“ reaguje Jana Herodková. „Chceme, aby ženy mohly tento lahodný nápoj pít veřejně a bez obav z toho, že se tím deklasují.
Byly bychom rády, kdyby si muži zvykli na myšlenku, že i dáma bez doprovodu může v dobré hospůdce posedět, aniž by její pověst utrpěla úhonu.

A také aby uznali, že i žena dokáže tento lahodný mok ocenit, ví, jak se má o něj správně pečovat a co znamená dobrá míra. Aby ženy byly respektovány jako konzumentky, jejichž preference budou při výrobě piva brány v úvahu.“ Proto se členky klubu vydávají na výjezdní zasedání do jednotlivých pivovarů, kde si přímo u zdroje mohou o pivu popovídat.

A o tom že to nejsou výjezdy a porady suchopárné, svědčí vzpomínka jedné z členek na webových stránkách klubu: „Hned mi bylo jasné, že jsem zavítala mezi znalkyně života i piva, a nemůžu se dočkat dalšího setkání...“ Co vy na to, paní prezidentko?

„Dnes většina lidí nepochybuje o tom, že pivo a víno jsou při dodržení rozumných dávek v podstatě zdraví prospěšné nápoje. My si klademe za cíl v případě piva tyto trendy popularizovat. A znovu zdůrazňuji – existují pouze dva důvody, pro které lze dámu z klubu vyloučit. Netolerujeme alkoholismus a také prohřešky proti dobrým mravům.“

PRÁVO NA KLUB
Budeme si muset zvyknout na to, že pití piva nemusí být jen výsadou mužů; ona ani jeho výroba totiž nebyla nikdy výhradně mužskou záležitostí. Se stoupající úrovní cen piva, zvyšující se rozmanitostí druhů, a tím i chutí, úrovně pohostinských zařízení, a s tím související kulturou servírování piva přestává být jeho konzumace dehonestující.

Klubová konzumace piva – to je vlastně záležitost každé správné štamgastské hospody, dalo by se říci. Ale aby se v takové hospodě, která právě díky neměnnému osazenstvu konzumentů měla prakticky podobu klubu, veselí účastnila i žena...? Přijmout tento obraz se mozek jaksi brání. Ale je dobré se s tímto rychle smířit, muži si své výhradní místo u piva přivlastnili jaksi neprávem.