U Fleků, tradičná pražská hospoda

Snad díky zbytkům atavistických pudů v nás dřímá latentní touha po kousku přírody, po nebi nad hlavou. Jsouce potom povýtce populací městskou, ne vždy můžeme tyto občas se probudivší touhy ukojit. Možná právě proto vznikly kdysi zahradní restaurace, přinášející onen kýžený kousek přírody za námi do měst.

V poslední době se vyrojila téměř před každou restaurací předzahrádka, nabízející posezení pod širým nebem. Je to ale vždy to pravé? Jde opravdu o relax v klidu pod klenbou nebeskou, nebo o více či méně průhlednou fintu restauratérů, kterak navýšit počet židlí a jen s malou přidanou hodnotou pořádně »vyfutrovat« ziskový polštář?

Na obojím je zřejmě kus pravdy. My však zavítáme raději tam, kde v klidu a útěšlivém prostředí, přírodě blízkém, usedají hosté, aby si užili nefalšované atmosféry klidu, veselí a čiré radosti.

Za tmavou třináctkou
Začneme na místě, kde se pivo vaří od konce patnáctého století a kde jen o něco později spatřila světlo světa zahrada fungující dodnes. Ano, tušíte správně, jde se ke Flekům.

Vít Skřemenec, který dům Na Křemenci v roce 1499 získal a počal zde provozovat sladovnické řemeslo, zcela jistě nepředpokládal, že zakládá tradici, jež potrvá až do třetího milénia.

Nevěděl ani, že o dvanáct let později rozšíří jeho následovník rodinné panství o sousední dům, kde již tehdy existoval pivovar. Patrně ještě bez zahrady, ale na slávu budoucího pivovaru U Fleků bylo již tehdy úspěšně zaděláno.

Dnes nabízí zahrada ve vnitrobloku historických domů neuvěřitelný fenomén. Projdete průjezdem mezi sály restaurace a ocitnete se v nefalšovaném prostředí dávného středověku pod korunami kaštanů. Okolní hektický svět zůstává za masivním portálem, starosti kamsi mizejí a vás se zmocňuje pocit sounáležitosti s časy dávno minulými.

Až pět stovek hostí na jedno posezení pojme tahle asi největší, jistě však nejznámější pražská zahrada. Dlouhé stoly a prosté lavice jsou jakýmsi katalyzátorem družnosti. Zde se nehraje na upachtěné hospodské češství, kdy našinec jen nerad usedá ke stolu, obsazenému byť jediným konzumentem. Každý se prostě bez váhání zapojí do hlučné zábavy, kterou umocňuje harmonikář s nevyčerpatelným repertoárem hitů věčně zelených.

Hlavním hráčem je však tmavé »třináctivoltové« pivo, za nímž sem směřují pijáci z celého světa. Bavorským způsobem vařený ležák tu vznikl někdy v polovině devatenáctého věku. Od těch dob si získal pověst, která obletěla svět, a neustále láká pivamilné konzumenty z celého glóbu.

Krušný režim
Pravda, v toku pěti století se celý flekovský dům, a tedy i zahrada posunuly směrem k současnosti. Pivo už nepořídíte za čtyři koruny a desetník navrch (mimochodem, když jste nedali »bůra«, druhého jste se nedočkali). Zástupy číšníků vyrážející po desáté hodině večerní z kuchyně s platy plnými talířů topinek zmizely také v nenávratnu.

Změnila se též skladba osazenstva. Čeští umělci, politici a novináři i sportovci, kdysi pravidelní štamgasti, »změnili lokál«. Klientela se rekrutuje povýtce ze skupin hostí zahraničních.

Zahrada žije poněkud jiným režimem než vnitřní prostory,« říká jeden z party obsluhujících. »V sálech se provoz rozjíždí pravidelně, hosté zde usedají od dopoledne. Zahrada však začíná zpravidla hučet až k večeru a přechod od práce na půl plynu do plného výkonu bývá tu a tam krušný,« dodává.

Celý ten »masakr« obsluhuje tým osmi lidí na place, kteří zvládají vše s přehledem a jistotou. Možná ne s leskem »ofrakovaných« číšníků ve vysoké restaurační lize, ale přesně s tou dávkou umu a pozornosti, jaké se čekají v zahradní pivnici tohoto kalibru.

I když si na první sklenici počkáte o chvilku déle, těmi dalšími už vás dokážou bez problémů udolat. Nikdo nestrádá, nikdo se nepohoršuje, prostorem se vznáší spokojenost.

Tradice zůstává
V silných dnech se jen na zahradě »vystřílejí« dvě tisícovky piv, tu a tam i více. A jídla? Těch je nepočítaně. I když bývá zvykem, že na jídlo se hosté ukryjí do mnoha dobových sálů, ani ti zahradě věrní se nešidí. Po pohárku becherovky a dvou, třech pivech totiž hlad nahlodá útroby a na řadu přichází jídelníček.

Krmě se nesou plně v duchu české tradice. Na pořadu dne bývá bramboračka a potom některá z jistot hotovkové klasiky, třeba současná hvězda pivnic, pečené koleno.

Nikdo neřeší nezdravé aspekty natučnělé české kuchyně. Proč také? Vždyť pokud při své možná jediné návštěvě U Fleků spořádáte i třeba půlku husy a zajíte ji řízkem, rozhodně vás to nezabije, domnívám se.

Taková zahrada, jakou je ta naše, má svá specifika i úskalí. Nejožehavějšími jsou náhlé dramatické změny počasí. Znamenají jednak úsilí "uklidit" co nejvíce zahradních hostí do některého ze sálů restaurace. A to se při vší snaze a poměrně rozsáhlým prostorám pod střechami budov ne vždy podaří. Je zde také nebezpečí, že lidé ve snaze skrýt se před nepohodou, jaksi - ne možná vědomě - pozapomenou na účet. To znamená zvýšenou pohotovost účtujících číšníků, aby takových úniků bylo co nejméně,« uvádí spolumajiteka restaurace Zuzana Brtníková.

Chvála zahrady
Máme-li hovořit o zahradních restauracích, potom »pivní oáza« U Fleků je vlajkovou lodí těch pražských historických. S malou přestávkou totiž vždy dokázala navodit radostnou atmosféru v nefalšovaném středověku, plnou bezbřehého optimismu.

K té přestávce: když byly na počátku tohoto desetiletí vykáceny staré nemocné kaštany, chvíli trvalo, než vzrostlé listoví mladých stromů dokázalo zcela zamaskovat pohled ven. Mladší výstavba v okolí zahrady trochu rušivě ovlivňovala pocit návratu do minula.

Když se vysazovaly nové, znamenalo to na jistý čas nahradit stinné listoví rozměrnými slunečníky. A vzhledem k poloze zahrady, ze všech stran obklopené domy, to přineslo často až neúměrné zvýšení teploty. O pár stupňů více je zde ostatně vždy, což bývá příjemné. V letošním způsobu jara to ale nestačilo, takže propady v tržbách jsou citelné,« říká Zuzana Brtníková.

Dnes opět milosrdné listy kaštanů dokonale odrážejí jakýkoli atak moderní doby. Může se ovšem stát, že kvůli nedostatečné cloně v podobě vypitých »půlčíků« je návrat do hektické současnosti poněkud iritující.

Pro pivo, které jinde nedostanete, díky poctivě odvedené české kuchyni, především však skrze nenapodobitelnou, i u nás už jen sporadicky viděnou atmosféru družnosti a souznění, stojí zahrada U Fleků za návštěvu. A to v rámci možností opakovanou.

Restaurace U Fleků - zahrada
Lokace: Křemencova 11, Praha 1 - ve vnitrobloku středověkých budov, za zdí stejnojmenného pivovaru
Kapacita: cca 500 míst
Pivo: speciální tmavý 13° ležák bavorského typu, dle receptury z roku 1842 - denní spotřeba až 2200 piv - výstav pivovaru okolo 2500 hl ročně
Jídlo: klasická česká kuchyně, koncipovaná »pod pivo«
Otevírací doba: v případě příznivého počasí Po-Ne 10.00-23.00 hodin

Příklad typického menu: bramborová polévka s houbami - pečené kuře, vařený brambor, jarní salát - flekovský guláš, výběr z českých knedlíků - vepřová pečeně, hlávkové zelí, výběr z českých knedlíků - jablkový závin, káva

Ceny: pivo - speciální tmavý 13° ležák 59 Kč za 0,4 l; drobnosti »pod žízeň - pivní sýr, máslo, 2 kusy topinky 89 Kč - opékaná klobása, hořčice, křen, pečivo, kečup 139 Kč; hlavní jídla - 189 Kč, speciality od 229 Kč (pečené koleno s velkou oblohou) do 369 Kč (půlka pečené kachny, kysané zelí, houskový, bramborový a špekový knedlík) - vegetariánský talíř (300 g), bramborové rösti, bramboráčky, teplá zelenina, bílé zelí 189 Kč - jemný tvarohový řez 59 Kč