Akcia - reakcia

1. AKCIA

U suchého rohlíku v areálu Strahovského kláštera
Areál Strahovského kláštera jsem skoro neznal. Což je ostuda, kterou se mi v jednu slunnou sobotu podařilo napravit. Vrcholem výletu měl být oběd v Klášterním pivovaru. Do pivovaru vstupujeme ve 12.15. Nevelká útulná místnost má dvě dominanty: krásný výčep a především dva měděné kotle varny, které tu nejsou na ozdobu, ale v nichž se opravdu vaří. Místnost byla poloprázdná, na prázdných stolcích ale všude rezervačky.
Optal jsem se, zda se vejdeme, obsluha mi věcně, s úsměvem, odpověděla, že ne a ať jdeme naproti do restaurace, tam že místo určitě bude. Fajn, v pořádku, i když minimálně na jednom stole byl pod štítkem rezervačky lístek s nápisem 16.00.

Sem ne!
Míříme tedy přes dvůr do restaurace. Obrovský prostor, ani jediný host, žádný číšník. Polovina velkých stolů je prostřena - příbory, prostírání, pečivo. Usedáme k jednomu z nich, za chvíli je u nás postarší malý číšník. ,,Co to je?" pozdraví nás. ,,Dobrý den," odpovídám. ,,Jak si to představujete? Jste skupina? Nejste, to je pro skupinu, pryč, pryč," a ručkama nás odhání. ,,A jak to máme vědět? Kam nás tedy posadíte?" zajímá mne. ,,Sem ne!" Přemlouvám společnost (je nás celkem šest, čtyři dospělí, dvě děti), že jsme tu vlastně pracovně a že si sedneme k prázdným stolům na dvůr. Slunce už úplně ovládlo den. Uplynulo deset minut a nic se nedělo. Odkráčel jsem tedy do pivovaru požádat o jídelní lístek. ,,Na dvoře jídlo nepodáváme," dostalo se mi místo lístku ponaučení.

Na čepu s Budvarem
Do výčepu jsme vyslali dalšího sebevraha. Kamarád z Londýna česky zvládal maximálně Dobrý den, tak jsme byli víc než zvědavi, s jakou se potáže. Dlouho nešel. Nakonec se vynořil se třemi sklenicemi piva a s úsměvem na tváři. Výčepní na něj byla hodná.

Pivo se jmenuje Sv. Norbert podle zakladatele řádu premonstrátů a standardně je nabízeno jantarové, černé a weizen. Pivovar se chlubí tím, že při jeho vaření nepoužívá žádné koncentráty, polotovary ani cukr, ale jen vodu, slad, chmel a kvasnice. Sv. Norbert se nefiltruje ani nepasteruje. Všechna piva jsou nejen velmi zajímavá a poctivá, ale i dobrá: černé je díky výrobnímu postupu velmi suché, postrádá nasládlost klasických českých černých piv (což vítám), chutí připomíná spíš stout, konzistencí ovšem normální ležák. Nezklamal ani weizen - ti, kdo mají toto pivo rádi, musejí uznat, že jim tu jde. Vítězně z degustace vyšla jantarová třináctka připomínající bavorský Märzen. Hořké pivo plné chuti a charakteru. Všiml jsem si podivné věci: kromě sv. Norberta tu čepují i Budvar. A nejen to, dokonce tu mají vybavení a POS materiály z Budějic. Začali jsme diskutovat o tom, zda se i v německém autobusu, na který se tolik těšil vidličkový maniak v liduprázdné restauraci, už někdy našel nějaký turista, který byl schopen objednat si radši Budvar než hlavní atrakci, kvůli níž ho do klášterního pivovaru přivezli.

Opilí rohlíkem
,,Dad, I'm hungry!" přerušuje naši rozjetou degustaci jeden ze dvou malých abstinentů. Ještě jsme zdaleka neměli dopito. Dodal jsem si odvahy a odkráčel do pivovaru. Vrátil jsem se, pyšný na svůj úspěch, se dvěma suchými rohlíky. Dostal jsem je zadarmo!

Jelikož rohlíky byly jedinou kulinářskou specialitou, kterou nám v klášterním pivovaře dovolili ochutnat, pojďme si je zrecenzovat: spíše světlejší a měkčí, ne moc propečené, i když s mírně křupavou kůrčičkou. Tvar klasický, pravidelný, chuť mírně nasládlá, příjemná. Rohlíky v pivovaru podávají čerstvé, poprášené moukou. Dopíjíme a jdeme.

Za rohlík dostane pivovar jednu hvězdičku, za pivo další. Víc ze mě nevytlučou, ani kdyby mě mučili vidličkami. Možná je to ale celé naschvál. Pivovarská restaurace obohatila český slovník už v 19. století o slovo grobián (tehdy krobián), podle přezdívky číšníka, který svou nevymáchanou nevrlostí proslul po celé metropoli. Pokud je šokovaný host marketingovým záměrem, vychází dokonale.
Autor je šéfredaktor časopisu Strategie

2. REAKCIA (o dva týždne)

Strahovský pivovar se kvůli článku v E15 mění
Nepříznivá recenze Klášterního pivovaru Strahov, kterou jsme otiskli v rubrice Gourmet (E15, 29. 10. 2008, U suchého rohlíku), měla nečekaně razantní odezvu. O provedených opatřeních informoval manažer minipivovaru pan Marek Kocvera autora článku Václava Sochora. Ten mu na jeho dopis odpověděl. Otiskujeme z obou vyjádření.

Z reakce Marka Kocvery
Velice nás mrzí nepříjemná událost, kterou popisujete ve svém článku U suchého rohlíku v areálu Strahovského kláštera, a přijměte prosím naši dodatečnou omluvu. Personál popsaný v článku byl okamžitě propuštěn a přijali jsme opatření, která by měla v budoucnu zabránit případným trapasům podobného ražení. Po přečtení Vašeho článku jsem se zcela upřímně vyděsil a byla to ona pověstná poslední kapka. Chvíli jsem uvažoval o zavření pivovaru...

Pivovar vlastními silami budujeme již několik let, během kterých jsme zaznamenali mnoho úspěchů i neúspěchů, ale až doposud se jednalo o normální budování firmy a značky. Během posledního roku se čím dál častěji setkávám s problémy s personálem a věřte, že byly vždy radikálně řešeny... Praha obecně trpí nedostatkem kvalitního personálu, což se v nejméně vhodnou chvíli projevilo i u nás...

Po sérii úspěchů s pivem a kladných hodnocení, to je první negativní ohlas, který ale svým významem pro naše podnikání kalí všechny pozitivní ohlasy. Jdeme dál, máme nový personál, sám se vracím ze své kanceláře k obsluze...

Z reakce Václava Sochora
Byla by hrozná škoda, kdybyste kvůli jednomu článku svůj podnik zavíral. Pivo máte výtečné. Najít dobrý personál je téměř nadlidský úkol, říkají mi to všichni restauratéři. Bohužel právě obsluha tvoří klíčovou část dobré či špatné zkušenosti hosta s podnikem...

Moc Vám přeji, abyste podobných ohlasů měl co nejméně. Ideálním výsledkem by bylo, kdyby teď šlapalo vše perfektně. Moc bych Vám to přál - už jen kvůli tomu neobyčejnému e-mailu, který jste mi poslal...