Test českých nízkostupňových pív
Říká se jim podpiva, pivoj, pivolín… a neprovází je dobrá pověst. Neprávem. Nízkostupňová piva z hypermarketů za pár kaček vůbec nejsou špatná. Na lahvi Světák, Lahváč, nebo jen Pivo... Na cenovce tři padesát, čtyři padesát, maximálně šest korun.
Na etiketě renomovaný pivovar, anebo taky vůbec žádný výrobce. Co jsou zač? Co mají kromě nízké ceny společného?
Legislativně spadají do dvou kategorií: lehké světlé pivo a světlé výčepní pivo. Zákazníci v nich žádný rozdíl nevidí, soudě tak z dopisů čtenářů, kteří nás žádali, abychom je otestovali. Vnímají je jako levné pivo, mnohdy levnější než limonáda. Proto jsme je do testu postavili vedle sebe a nechali posoudit jak chuťově, tak v laboratoři. Výsledek předčil očekávání. Levná piva nejsou tak špatná, jak špatnou mají pověst.
JAK DOPADLA PIVA V TESTU
LEPŠÍ PIVA
HORŠÍ PIVA
Nejlepší ze všech čtrnácti bylo výčepní pivo Pivrnec, velmi příjemně překvapil i "lehký" Sládkův Měšťan.
Co je to lehké pivo?
Analýzy, které pro MF DNES zpracovali ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském, neodhalily nic, co by odborníci nevěděli. Zákazníci to však většinou netuší a z lahve nepoznají, že nepijí desítku, ale devítku nebo osmičku či dokonce sedmičku, řečeno terminologií, která už několik let neplatí.
Sedmička je pivo "lehké", osmičky a devítky spadají do kategorie piv "výčepních". Obsah alkoholu byl většinou nižší než uvedený na lahvi, což je v pořádku, protože předpisy připouštějí rozdíl až půl procenta.
Nechutnají špatně.
Větší překvapení, a rovnou nutno říct, že příjemné, přinesla druhá část testu, při níž se posuzovala chuť. Ta byla až na dvě výjimky dobrá. "Po smyslové stránce byla piva velmi vyrovnaná, a to bez ohledu na kategorii, do které spadala," uvádí Karel Melzoch z Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství Vysoké školy chemickotechnologické, který zpracovával výsledky senzorického hodnocení.
"Žádný vzorek neměl problémy s intenzitou vůně, řízem, plností a hořkostí. Cizí vůně byla většinou hodnocena jako slabá," dodal Melzoch.
Pochvala ale neplatila pro dvě piva, která skončila na konci žebříčku. "Výrazněji vybočovala jen dvě piva: nejhůře hodnocený Olivětínský Novic a předposlední Staročech. Dalších dvanáct se vtěsnalo do rozmezí jednoho bodu, což je u devítibodové stupnice málo." Svědčí to o vyrovnané chuti. "Je to dáno také tím, že se všechna vyrábějí stejnou technologií," soudí ředitel benešovského pivovar Ferdinand Milan Bílek.
Více vody, méně sladu
Jak se tedy nízkostupňová piva vlastně vyrábějí?
Stejně jako ostatní, jen surovin, tedy sladu a chmele, je méně, zato vody více. "Stejně jako vaříme dvanáctku, tak vaříme i lehké pivo. Suroviny jsou úplně stejné, jen jich je míň," vysvětluje prokurista pivovarů PMS Přerov Petr Fridrich a dodává pro názornost: "Když děláte desítku, tak ve sto kilogramech díla máte deset kilogramů rozpuštěných látek, tedy extraktu... U osmičky máte ve sto kilogramech osm kilo."
Obsah extraktivních látek, pivařsky řečeno extrakt původní mladiny, je právě to, co předurčuje plnost piva. Čím jich je více, tím je pivo plnější, hutnější, a tedy i chutnější.
Na obale se bohužel obsah extraktu neuvádí. Nabízí se otázka, zda to není matení zákazníka, když pod označením "výčepní" dostane jednou osmičku a podruhé desítku.
Z pohledu legislativy není. Výčepní pivo může mít od 8 do 10,99 procenta extraktu. "Dnes máme čtyři kategorie piv - lehká, výčepní, ležáky a speciály - a do nich se musí vejít celá škála pivovarských výrobků. Nejsilnější pivo v České republice, čtyřiadvacítka, je ve stejné kategorii jako třináctka," říká ředitel Pivovaru Holba Hanušovice Vladimír Zíka.
Stejně tak bychom se mohli ptát, proč se na obale neuvádí datum výroby, když všichni vědí, že pivo s přibývajícím časem ztrácí na kvalitě. A všichni radí kupovat pivo čerstvé. "Pokud se to někomu podaří prosadit do zákonů, tak proč ne. My bychom se tomu nebránili, uvádět datum výroby, by bylo jedině ku prospěchu věci," míní Vladimír Zíka.