České pivovary - história

3 příběhy ze zlatého věku piva: Jak a proč vznikly Prazdroj, Budvar a Bráník

Zlatý věk českého pivovarnictví je 19. století. Během padesáti let byly založeny prakticky všechny velké pivovary, které vaří dodnes. Na začátku válcoval dovoz z Bavor a Saska nekvalitní domácí výrobu, na konci bylo české pivo pojem, uznávaný v Evropě i za mořem. Jaké příběhy stojí za třemi českými pivovary?

Už přes 150 let je české pivo jedním z nejúspěšnějších českých produktů. Žádný jiný český výrobek se tak dobře nevyváží a žádný nemá tak dobrou pověst.

Je to fenomenální úspěch a jeho kořeny sahají až do 19. století. Víte, jak v té době začaly pivovary, které v té vznikly na zelené louce a dodnes dodávají pivo nejen do českých hospod?

Pivo jako žádné jiné
Jednoho je nám třeba: Dobrého a laciného piva. To jsou památná slova plzeňského měšťana a hospodského Václava Mirvalda, která stála za založením nového pivovaru v Plzni. Impulsem k založení nejslavnějšího českého pivovaru byl strach. Strach že pivo, které se vařilo v Plzni, nebude nikdo chtít.

Ještě na počátku 19. století se v Plzni totiž vařilo pivo postaru, prakticky tak, jako v roce 1295, kdy Plzni právo vařit pivo udělil český král Václav. Tedy Plzni – spíš jejím měšťanům. Právem várečným bylo v této listině obmyšleno 260 měšťanů, vlastnících zde domy.

Takové privilegium mělo cenu zlata, zvlášť ve spojení s takzvaným mílovým právem, které měšťanům zaručovalo, že ve městě a jeho okolí budou muset pít všichni to jejich.

V Plzni tento systém běžel celkem až do konce 18. století. Jednotliví měšťané podle předem daného harmonogramu vařili své várky piva a když bylo hotové, vyvěsili nad vchod věchýtek a začali prodávat. Vařilo se svrchně kvašené pivo a vařilo se podomácku. A kvalita? Při nejlepší vůli se nedá říct nic jiného, než že byla kolísavá.

Až do roku 1788 to ale pro plzeňské právovárečníky ale až tak netrápilo. Byl to rok, kdy bylo zrušeno mílové právo. A tak pivo z malých pivovárků (v té době bylo v Plzni stále ještě 160 právovárečníků) najednou muselo jít do konkurence s dovozem, především s pivem z velkých pivovarů z Bavor a Saska, které už byly vyráběny technologií spodního kvašení, ale také s produkcí pivovarů v okolí města.

Plzeňští právovárečníci z tohoto srovnání nevycházeli zrovna nejlépe. Zvlášť když kvalita jejich piva poklesla natolik, že radnice nechala v roce 1838 na náměstí vylít 36 sudů plzeňského piva, které bylo tak špatné, až bylo zdraví škodlivé.

To byla chvíle, kdy se 160 plzeňských právovárečníků shodlo na nejlepší investici svého života. Rozhodli se, že se spojí a že vymění své malé pivovárky za jeden velký. A protože nechtěli nic ponechat náhodě, rozhodli se také, že jejich pivovar bude nejlepší a nejmodernějším pivovarem široko daleko.

Aby toho dosáhli, poslali do světa svého stavitele. Měl se po celé Evropě poohlédnout, jak to dělají jinde. Pak dali dohromady peníze (někteří z právovárečníků se kvůli tomu museli hodně zadlužit) a začali za hradbami města hloubit sklepy.

Nový pivovar popisuje v roce 1842 tehdejší plzeňský kronikář Martin Hruška: „Prostranná, v jednoduchém, avšak krásném slohu vystavěná budova, má výborné, nejvíce ve skále vytesané sklepy asi na 12 000 věder, krásně zařízené místnosti pro vaření... Vodovod s tlakostrojem opatřuje všechny místnosti až na sýpku vodou studničnou a jest tu vše, co k velkém závodu pivovarskému náleží.

Zvláštního povšimnutí zasluhuje dle anglického způsobu zařízený hvozd, vytápěný odcházejícím teplem z místnosti ku vaření, a šrotovník ze železa na americký způsob zhotovený.... Stavba pivovaru stála 180 000 zlatých vídeňské měny.“

První várka piva v Měšťanském pivovaru byla uvařena 5. října 1842. Uvařil ji na novém zařízení bavorský sládek Josef Groll. A byla úplně jiná, než co do té doby plzeňští měšťané pili. Třeba i díky tehdy supermoderní sladovně podle anglického vzoru – vyráběl se v ní světlý slad, jaký dosud čeští sladovníci neznali, a umožnil tak vítězné tažení světlých ležáků.

Pivovar zpočátku vyráběl várku o objemu 64 věder, ale už v roce 1850 zvyšovali plzeňští kapacitu svého podniku na 128 věder. Dovoz piv do Plzně skončil a naopak plzeňské pivo se stalo výborným vývozním artiklem. Už v roce 1853 se prodávalo ve Vídni a kolem roku 1930 měl pivovar výstav kolem milionu hektolitrů ročně.

Němcům navzdory
Budvar vznikl vlastně na protest. Když se v roce 1894 sešli upisovatelé nového akciového pivovaru, většina velkých českých pivovarů už pár desítek let fungovala. V té době už světoznámý Měšťanský pivovar v Plzni vařil přes 600 000 hektolitrů ročně.

Nejen Plzeň, ale i Budějovice už v té době měly svůj velký pivovar. Budweiser Brauberichtigtigen Brauhas už v té době vařil kolem 30 000 hektolitrů a dodával až do Vídně na císařský dvůr.

Budějovice v té době, to byl boj mezi Čechy a Němci o vliv ve městě. Čechů sice bylo o poznání více, ale protože se do městské rady volilo podle majetku a podnikatelských aktivit, jejich vliv v ní byl minimální. K úspěšným německým podnikům patřil i největší budějovický pivovar.

Pověstná poslední kapka, kterou přetekla výbušná situace kolem budějovického piva, ukápla zřejmě roku 1890. Při sčítání lidu tehdy němečtí zaměstnavatelé tlačili na své lidi, aby se přihlásili k německému jazyku. Včetně pivovaru.

Nelíbí se vám to? Založte si vlastní, byla odpověď, kterou dostali budějovičtí Češi. A tak si pivovar založili. Český akciový pivovar, v němž si podíl koupilo 61 podílníků, spustil výrobu v roce 1895 a ještě než pustil do oběhu první várku piva, byl zaplavený objednávkami od českých hospodských z celého okolí.

Když navíc i pivo stálo od začátku za to, o úspěch bylo postaráno. Už v roce 1897 se pivo z Českého akciového pivovaru prodávalo ve Vídni nebo v Terstu a výstav činil krásných 50 000 hektolitů.

Sládci sobě
Sládci sobě, mělo by být velkým písmem vytesáno do zdí pražského pivovaru Braník. Krásnou budovu na předměstí tehdejší Prahy si nechal roku 1900 postavit spolek pražských hospodských a sládků.

Hospodští chtěli dobré a levné pivo a sládci chtěli práci. O tu byla pro jejich profesi tenkrát v Praze čím dál větší nouze. Velký akciový pivovar na Smíchově měl tak velký úspěch, že houfně končily s výrobou tradiční malé pivovárky, které v Praze fungovalli někdy i stovky let.

Ještě v roce 1870 se v Praze vařilo pivo v desítkách pivovárků, ale produkce velkých průmyslových podniků v Praze i okolí, především Staropramenu a Velkých Popovic, nedokázali konkurovat jejich levnějšímu a často i kvalitnějšímu pivu.

Sládci v bránickém pivovaru zvolili podobnou strategii jako dnešní minipivovary. Vedle světlého ležáku se vrhli na experimenty se speciály. I díky silným tmavým pivům měl tento pivovar úspěch.